Proč kontrolou na SME a STK projdou i auta s odstraněným filtrem částic DPF

Moderní vysokotlaké diesely opatřené DPF filtrem tu jezdí již 20 let, ale jak dokazuje reportáž Richarda Samka pro Večerní Události ČT, technickou prohlídkou projdou i vozidla s filtrem poškozeným či záměrně odstraněným. Proč se tak děje, přibližujeme veřejnosti o trochu podrobněji i v tomto článku.

Důvody pro neodhalování nefunkčních či odstraněných filtrů částic z vozidel na SME / STK jsou hned dva. Tím prvním je, že se při technických prohlídkách často podvádí, což se potvrdilo i u našeho měřeného vozidla pro účel reportáže. Aniž by někdo musel emisního technika přemlouvat či podplácet, aby vozidlo kontrolou prošlo, byla snaha vozidlo nechat projít naprosto přirozená. Je to pochopitelné. Stanice, které prohlídky provádí především jako svou hlavní výdělečnou činnost (tedy ty velkokapacitní, kam jsme zavítali i my), se jednoduše snaží, aby byl zákazník spokojený a za dva roky se opět vrátil. Z opravy vozidel nežijí a odhalení závady je tolik nemotivuje.

Při měření na tomtéž vozidle jsme bezprostředně po jeho emisní kontrole naměřili stejným přístrojem 4x vyšší kouřivost! Přičemž stanice naměřila jen 0,06 [1/m], o půl hodiny později jsme naměřili výsledek okolo 0,25 [1/m], což by samo o sobě netěsnost filtru i dokazovalo.

A tím se dostáváme i k druhému důvodu proč vozidla bez funkčního DPF kontrolou prochází. Jsou kontrolovány zastaralou technikou, která se snaží změřit opticky něco, co není vidět. Hodnoty blížící se jednotkám v řádech setin korigovaného koeficientu absorpce světla, tedy příkladně 0,06 [1/m] (viz. náš protokol od SME), jsou pro optický přístroj na hranici jeho citlivosti, resp. chybovosti. A aby taky ne, když je tzv. kouřoměr 30 let starou technologií. Dnešní kvalitní filtr částic u této metody vykazuje hodnotu kouřivosti často 0,00 [1/m], a tak praskliny ve filtru vůbec odhalit nemusíme …o to více, přičteme-li k tomu snahu technika nechat auto projít.

Stanice by proto mimo nápravu motivace odhalování závad, měly být vybaveny čítačem částic, který je dostatečně citlivý na to, aby změřil i ty nejmenší a zároveň nejškodlivější částice PM 2,5 až 10 mikronů. Emisní rozdíl vozidel bez funkčního filtru je oproti autům s funkčním filtrem totiž zcela zásadní. Jak vidíme i u vozidla z reportáže, tak zatímco vozidlo s filtrem produkuje i jen 200 částic na kubický centimetr (což je méně částic než v okolním vzduchu!), vozidlo s nefunkčním filtrem z reportáže produkuje obvykle více jak 5.000.000 částic, což je limit částic měřitelný samotným přístrojem.

Za současného stavu mohou tedy všechny emisní příšerky kontrolou vesele procházet a jejich provozovatele čeká pravděpodobný problém jen při jízdě v zahraničí. Ten hlavní problém se však týká nás všech –  I když z výsledků měření emisí částic v provozu vyplývá, že takových vozidel jezdí po silnicích jen přibližně 5 až 10%, tvoří tato vozidla dohromady více jak polovinu celkových emisí částic a primárně nemusí jít ani o starší vozidla.

Spoléhat se na instituce, že bez našeho zájmu zdraví ochrání, je tedy liché. Zajímat bychom se měli, jinak tu máme neřešený problém, který krade zdraví a zkracuje život všem – dětem, dospělým, i starším lidem, ať už auto mají, či nikoliv. Sdílejte proto naše informace a snad se nám to upozorněním na tuto problematiku podaří změnit.

—
Autor článku: Libor Fleischhans